Jak jsme se poznali – Romčina verze

Jsem na koleji v Budějovicích. Ve třeťáku na záchranáři, takže se cítím jako king, i když trochu mám zadek stažený z nadcházející státnic. Ale žiju si fajn… Škola, praxe, nějaký ten večírek. Mam tu hodně kamarádů, co pro mě mají pochopení, když jsem moc veselá nebo i moc smutná.

Jeden se kolem mě začal nějak víc motat. Chodíme spolu hrát na hudebnu. Já a kamarádka Jíťa spolu hrajeme pecky devadesátek na klavír a on a jeho kamarád Kubi nás doprovázejí na kytary. Jmenuje se Jirka, ale všichni mu říkají Turry. Znám ho trochu ze střední školy, potkávala jsem ho na chodbě. Tehdy jsem si ho moc nevšímala, byl o ročník níž, měl dlouhé vlasy, většinou se chechtal na chodbě s dalšíma klukama. Ale o klucích na zdravce prostě víte, jsou poměrně nedostatkovým zbožím, a tak je nějak registrujete. 

Tak tenhle Jirka je teď taky v Budějovicích na záchranáři, ale přijde mi jiný než na zdravce. Je milý, chytrý, vtipný, umí si udělat legraci i ze sebe a tím na mě dělá dost velký dojem. Výborně hraje na kytaru. Když si dává sólíčka, tak zvláštně u toho špulí pusu:) Začali jsme se potkávat více, hodně si povídat. Jednou mi dost nepromyšleně udělal nabídku, že mě bude učit hrát na kytaru.

Říká se, že kluci s kytarou jsou sexy. No.. Možná. Ale Jiřík je něco víc. Má se mnou svatou trpělivost a toleruje moje výmluvy a výmysly, proč mi nejdou barrečka. Potkáváme se stále častěji, a nejen kvůli hraní. Taky spolu jezdíme autem do Budějovic. On má svoje žihadlo KIMa a já využívám toho, že máme společnou cestu a můžeme tak spolu trávit čas. No a pak se to zlomilo. Zjišťujeme, že naše sympatie jsou vzájemné a že chceme být spolu. A tak to začalo. Píše se rok 2011.