Lukáš – Jiříkův svědek

Lukáše jsem poznal na jednom táboře v Horní Bečvě, který pořádal ddm Havířov. Mně bylo 12, jemu teprve 10. Oba jsme tam jeli se svými kamarády, nicméně 14 dní je dlouhá doba, tak jsme spolu občas pokecali. Každý tábor však jednou skončí, a protože v té době nebyly mobily pro děti, tak jsme se rozloučili a odjeli v poklidu domů.

Další rok jsem jel zase na tábor. Tentokrát však do Pstruží a sám, protože můj kamarád, který jel loni, nemohl. Tak jsem se trochu bál, jestli tam bude někdo, koho znám. Naštěstí tam bylo dost dětí z minulého tábora. Byl tam i Lukáš, se kterým jsem se začal trochu více bavit. V půlce tábora jsme zjistili, že jsme dobrý tým a že je škoda, že spolu nejsme ve stanu. Tak jsme si řekli, že příští rok to určitě klapne a opět jsme odjeli domů.

A za rok, v roce 2004, jsme se zase potkali na táboře. Hned jsme řekli hl.vd. Lucce, že chceme být spolu ve stanu a začali jsme se pořádně kámošit. Tábor utekl jako voda, zjistil jsem, že je Lukáš fakt super a že bychom se mohli setkávat častěji než jednou za rok na táboře. Ale protože už jsme měli mobily, vyměnili jsme si čísla a zůstali v kontaktu. Už si nepamatuju, jestli jsme se někdy v průběhu roku sešli, ale určitě jsme si občas poslali sms a hlavně jsme se domluvili, že se sejdeme i v roce 2005 na táboře. Toho roku jsme se ještě více spřátelili, a protože už mi bylo 15, začal jsem i po táboře za Lukášem jezdit a blbli jsme spolu na kolech. No a toho roku se z Lukáše stal můj nejlepší kámoš, na kterého se můžu vždycky spolehnout. A i když už spolu netrávíme tolik času jako dříve, pořád je stejně super a jsem rád, že je mým svědkem.